Botswana, rovinaté safari

Botswana je obecně plochá jako deska stolu, jen občas je jeho ubrus mírně zvlněný. Cest je tu pramálo, ale přece jen jsou.Abych začal pěkně popořadě, tak náš Africký trip začal v Jihoafrické republice v městečku zvaném Johanesburg.  Tady jen okolní slámy načítají více lidí než je jejich v mé rodné zemi. Je to také aktuální   Honza, který bude téměř celou cestu našim průvodcem, protože má Afriku projetou na motorce .  Po příjezdu začínají  přípravy nákupy a vyřizování dokladů pro auto. Honza se nám směje že se neumíme sbalit. Jinak si užíváme jeho pohostinnosti, ráno pečeme čerstvé pečivo v troubě, alespoň se to podobá tomu našemu.. Při večerních nákupech se objasňují fámy o bezpečí Jo'burgu. Na červenou se po setmění nezastavuje, před vstupem do baráku nejspíš kontrola okolí a podobné vtipné formality. Teprve když se za člověkem zaklopí těžké vrata s elektrickými dráty, už jsme v pohodlí a bezpečí domova. Po pár dnech strávených přípravami vyrážíme do okolních parků, kde poprvé ochutnáváme stanování mezi přítulnými divokými zvířátky. Po setmění stačí ze stanu zasvítit a plejáda svítících přibližujících se bodů signalizuje nefalšovanou divočinu a zároveň trénuje mé svěrače. Stany máme zatím tři. Jeden střešní kde spí dámy, a jeden pr Honzu  a jeden luxusní vícemístní  pro mě a strýce.Po vyřízení papírů na auto se vydáváme do Botswany  prvním cílem jsou rodinní známí doktoři v hlavním městě Gaborone, kde trávíme večer a také trávíme večeři alá pečené žebírka. Poslední fixy na autě (strýc připojuje náhradní nádrž s naftou, kterou jsme naštěstí nikdy nepoužili  a vyrážíme za první vidinou afrických přírodních krás - Kubu Islandem.Večer     skládáme  kosti a  děláme si táborák spolu s  oblíbeným jídlem (gin tonic), zkoumajíc úžasnou hvězdnou oblohu. O půlnoci šplháme na nejvyšší vrchol tohoto baobabieho ostrova a po překonání všech překážek a pár navigačních automotorických chyb (převýšení je asi 30 metrů) shlédnout vlastně nic, kde jen oko dohlédne se rozprostírá široširých prázdnota, solné plánu rovné jako kdysi samotná zem v očích fanatických věřících . Další den je mým světlým bodem, neboť několik minut blbnu na Honzově motorce, je to fakt paráda .Botswana je obecně plochá jako deska stolu, jen občas je jeho ubrus mírně zvlněný. Cest je tu pramálo, ale přece jen jsou. Tam kde jsou asfaltové, tam jsou výborné. Třeba dávat pozor na zvířata a rozhodně nejezdit v noci. Neplatí to jen o divokých zvířatech ale hlavně o těch domácích typu slepá a hluchá kravka mající přednost vždy a všude, vyschlý oslík smažící se na slunci a tak.Následuje další přesun a Audi camp v Maun je útočištěm více než důstojným. Následující den se přesouváme do divokého Moremi parku v deltre řeky Okawango. Jo, Okawango má ústí v suché zemi, tedy od ní už taková suchá není a právě díky její vodám přežívají v těchto oblastech mnohé rostliny a živočichy. Cestou sledujeme lesní požár, postupuje poměrně pomalu, ale neustále a nahlodává odolávavšie stromy vždy novým obliznutím.
Moremi je park divoký, narážíme na plejádu zvířat od milých spring boků (klon naší srnky) přes chrochtajúce hroši, nebojácně slony, vždyhladné supi krmící se zbytky gepardiaho lovu. Sloni nám dělají společnost iv noci a vytrvale hlídají záchody. Ráno v písku a prachu odhadujeme co za zvěřinu nám to chodilo v noci kolem stanu, prostě fantazie ožívá až se světlem.