Namibie, německá kolonie v Africe

V Namibii začínáme přechodem hranice v Botswanou a utábořeni se v stromových domcích na břehu řeky Okawango zvaném Ngepi camp.Jsem uchvácen z tohoto krásného obydlí a houpací sítě .  Vtipní jsou i hroši kdesi pod námi v řece. Pointa je nevypít příliš gin toniku a neskončit mezi nimi. Mimochodem hroši se starají o největší úmrtnost turistů. Je to dáno obrovskou dávkou jejich teritoriality a pokud se člověk dostane mezi ně a vodu, nebo mláďata, cítí se ohrožené a podle toho i jednají. Naštěstí pro nás mají vůči autům respekt, jedině slon si z auta nic nedělá a po neuposlechnutí jeho výstražného znamení může být až příliš auto přítulný.
Namibie nabízí krásné přírodní scenérie, v tom se podstatně liší od Botswany. Ráz krajiny se mění a v Namibii toho máme na plánu skutečně mnoho. Jako první atrakci po cestě na sever Namibie navštěvujeme Hoba meteorit, největší zachovalý a nalezený meteorit který spadl na Zemi. Je při něm i tabulka s jeho složením, pamatuji si jen že hlavní instancí tohoto 3 metrového ze země obnažené trčící balvanu je železo.    Jihozápadní Afrika (dnešní Namibie) byla německým protektorátem od roku 1890 do 1915. Po porážce německých jednotek jihoafrickými expedičními silami v roce 1915 Liga Národů v roce 1920 udělila mandát třídy "C" nad územím Jihozápadní Afriky Jižní Africe. V roce 1945 nově vzniklá OSN deklarovala právo oblasti Jihozápadní Afriky na sebeurčení a nezávislost. V roce 1966 marxistická lidová organizace Jihozápadní Afriky SWAPO začala guerillovou válku za nezávislost Namibie. Na základě rozhodnutí Valného shromáždění OSN v roce. 1986 byla oblast Jihozápadní Afriky přejmenována na Namibii.
 Další den nás čeká dlouhý přesun na hranice s Angolou k vodopádům Epupa Falls přes území obnaženého pasteveckého národa Himba. V severní Namibii asfaltových silnic ubývá, je to však rozumné a logické. Pro údržbu by se každoročně díky dešťům vynaložili peníze které zde prostě nejsou.Samotné vodopády jsou nádherné, i když je ještě období sucha. Zůstáváme tu dva dny a to mi umožňuje vydat se s lahví vody a foťákem na procházku podél řeky. V bažinatých částech jsem natrefil na krokodýla, ten se však mistrně schoval do vody během pár sekund, takze z focení sešlo. Ani další čekání a stopování krokodýlů stop nepřineslo ovoce, ale aspoň jsem se zabavil. Prošel jsem pěkných pár kilometrů, ale setkal jsem jen jednu domorodou dívku, která vypadala setkáním se mnou dostatečně vystresovaná, než abych se jí něco ptal. Vracím se do tábora a jeden místní mi nabízí výsadek do terénu, asi si neuvědomuje odkud jsem právě přišel. Když jsem mu zmínil krokodýla, tvářil se nevěřícně překvapeně, prý tam každoročně krokodýl sežere pár lidí z vesnice. Mám pocit že takovou historku mají nachystanou pro neplatiče průvodců, ale pravdy se nedopátráte. I tak tu člověk už platí za všechno.Brzy ráno jsme opět na cestě, pokračujeme přes úchvatnou krajinu Damaralandu a zastavujeme na doplnění nafty v centru města Himba ražení = Opuwo. Teta  se nechává fotit s Himba tetou přímo na benzínce, zdarma to samozřejmě není akce trvá pár vteřin ale je to sranda. Všichni vyrážejí na nákup ale mně se nechce a tak hlídám auto a povídám se s místními kráskami. Některé jsou polonahé, natřené vrstvou červenavé hmoty která je chrání před sluncem. Snaží se mi prodat pár suvenýrů, ale když zjistí že nemám žádné peníze, tak se alespoň povídáme. Ty oblečené jsou konvergované Himba slečny, prý to natírání každý den je děsně otravné tak zvolili cestu textilu. Pěkné jsou i tak. Pár kilometrů před naším dnešním tábořištěm Palmwag dostáváme defekt a tak poprvé ale ne naposledy se strýcem měníme rezervu. Štěstí že jsme ji dali hned udělat, druhý den totiž máme defekt znovu. Palmwag je sympatický camp  ještě před západem slunce stíhám vyběhnout na blízký kopec a večer si pokecat s Němci a sympatickou obsluhou u baru.White Lady je místo nálezu prastarých maleb, které jsou ukryty v pohoří Brandberg.Večer před návštěvou tohoto světového unikátu (malby jsou stare několik tisíc let) Kemp v Brandberg Lodgi. Dámská část osazenstva je mírně znepokojena přítomností slonů a Lenka mě nutí sníst zbytek jablek ještě před vysazeni z auta, což s radostí činím sloni mají čerstvé ovoce moc rádi, okolo jsou jen vyprahlé stromy a ta trochu šťávy je potěší . Večer se ozývají zvuky snad domorodého zpěvu pravděpodobně atrakce pro turisty. Nepamatuji se přesně, ale asi jsme věrní gin toniku, možná už jen toniku pokud gin došel.Po shlédnutí rytinomaleb míříme ke pýše Namíbiských skálolezců- Spitzkoppe, zvaného též namibijskMatterhorn snad se mu z dálky i podobá  Nechápu jak se tu takový kolos skal ocitl, uprostřed ničeho. Skály jsou oblé, což naznačuje jejich značný věk, dá se po nich dobře lézt. Na západní stěně je i oficiální pomocný řetěz, takže do značné výšky vyjdou i němečtí důchodci. My jdeme samozrejem výše, následně slézt opačnou stranou, je to tu nádherné, výhledy daleké a ploché, celkově Namibie mě přírodně uchvátila. Po ranním rituálu  jako je  focení, snídaně a balení vyrážíme na západní pobřeží Namibie k Atlantskému oceánu.Země se opět mění jako pozvolna klesáme, v dálce už vidět opar oceánu a citelně se ochlazuje. Dorážíme ku, stotisícové kolonii tuleňů, kterou je možné pozorovat z blízký na Procházkové molu z recyklovaných plastů. Charakteristickým znakem je smrad a hluk, ale je to zajímavý zážitek. Na tuleních mláďatech se přiživují šakali, které sází na vytrvalost a moment překvapení. Právě sleduju strastiplný zápas tulení matky o své mrtvé mládě, zatím ho s pomocí ostatních kolegyň vyhrává. Dále po pobřeží sledujeme lodě, které uvízly na tomto zrádném pískovém pobřeží.I když skutečné Skeleton coast je severněji, pár lodí se tu přece jen najde. Večer dorážíme do Swakopmundu, namíbijského centra turistického ruchu. Swakopmund je hezké městečko, ale marně se s Lenkou snažíme večer najít vhodný bar na zpestření dlouhého večera, nakonec skončíme v internetové kavárně s pivem které nemám rád a to mě ještě kluk upozornil že s tím nesmím na ulici. Ale alespoň Lenka si dala kávu.Zítra jde naše osazenstvo mimo mě létat nad dunami, tento zážitek si šetřím na další návštěvu Namibie.Všichni jsou však po návratu nadšeni, prý ani nezvracela, protože uvnitř letadla byl příliš pěkný koberec. Na odpoledne ještě na místním tržišti vybíráme suvenýry, neuvěřitelné je že v obchodech jsou lepší ceny než na domácím trhu  i po sjednání ceny!  Swakopmund se ničím netají, německo nizozemská architektura a turismus jsou hlavní trumfy tohoto městečka. Nejbližší zastávka je Sesriem a oranžové duny v okolí Sosuvlei a Dead Vlei.Výstup na duny vypadá jednoduše, ale je to makačka k pohledání, navíc člověk nikdy neví jaká ještěrka před ním zpod písku vyleze. Údolí Dead Vlei dominují 500 leté vyschlé stromy, popraskaná podat, červené duny s jemným pískem as vycházejícím sluncem stále větší teplo. Pro 'zasvěcené píšu jen aby si nezapomněli láhev vody, kousek stínu a dobrou náladu. Prašná cesta nám ubíhá vedle obdivováni krajinných útvarů poměrně rychle, Lenka se mi snaží natáčet hlavu kdekoliv něco zajímavého uvidí  mám puštěný bratrancův  iPod, což předpokládám že se  považuje v takové zemi za zvrhlost. Noc trávíme v campu u příjemné paní ve Farm camp mezi Sesriem a Fish river kaňonem.Večer se při Coca cole od ní dozvídám hlavní náplň jejich živnosti, manžel je farmář a na rozloze 18000 hektarů kde chová dobytek. Půda je tu dost bídná na pěstování čehokoliv  i když paní se snaží vybudovat si kolem domu zahrádku.Fish river kaňon je poslední namibijský přírodní klenot je Fish rive kaňon, jeden z největších kaňonů světa. Je dlouhý přes 150 kilometrů, široký kolem 20 km a v nejhlubší části sahá jeho dno až 500 metrů do kamenité země. Kdesi dole se vine Fish river, říčka která je příčinou celé této parády, právě je ale ve svém vodním minimu , ráno je zde přírodní botanická zahrada s nejrůznějšími druhy pichlavé flóry přizpůsoben drsným podmínkám přežití.  Po překročení hranic pokračujeme už vJihoafrické republice, kde bratrancovo auto končí v Olifanshoeku     kvůli výměně hlavy motoru a my pokračujeme na vypůjčeném autě do Joburg. To je  zatím vše velký dík patří hlavně bratranci za půjčení auta, doprovod a také všechno ostatní.Také strýci za řízení, tetám za vaření a skvělou společnost.