Maroko - poušť, kaňon a Djabal Tubkal

Nejvyšším vrcholem pohoří Atlas i celé severní Afriky je Djabal Tubkal / 4 167m /. Pokud si chcete udělat osobní výškový rekord nic vám v tom nebrání, jde o jednu z nejlehčích čtyřtisícovek.Když vstupujete do Maroka, první co vás nevyhnutelně upoutá je nekonečné množství černých vran sedících v pusté zemi po obou stranách cesty. Sedí, pokyvují hlavami, sem-tam vzlétnou do dálky nebo jen poodlietnu o kus dál.
Divíte se, odkud se jich zde vzalo takové množství. Dlouhé kilometry nic jiného než suchá vyprahlá rovina av ní množství vran. Až když zastavíte na zdravotní přestávku to je to, čemu se říká  mini pausa a dojdete   k nejbližším  vránám.Nejsou to vrány! Celá země je poseta černými igelitovými kapsami s odpadem  . Vůbec si nedokážu představit  kdo je tu na té obrovské ploše rozházel . Pokud však chcete vidět dokonale zasviněnou krajinu, navštivte úvod do Maroka  kousek za   španělským městem na  africkém kontinentě - Ceutou.Dokonce i místní pláže na břehu Středozemního moře jsou posety týmiž kapsami . Marokánci se mezi nimi klidně sluní a koupou. Marokánky to nedělají, ale ne proto, že by se jim to  nelíbilo. Sedí na pláži v šatech a slunci neposkytnou ani kousek svého těla, protože je to islám!

Kaňon Todra

Kaňon Todra je klasická zastávka na cestě po Maroku. Leží v odlehlém a pustém, neutěšeném kraji na sever od Tinerhir. Jeho výška a úzkost vytváří úzkost iv člověku, který jím prochází. Je skutečně impozantní. Slunce sem přes vysoké soutěsky téměř nerozsvítí. Skalní stěny jsou vysoké 250 metrů a místy se k sobě přibližují na 10 metrů.Nikde ani živáčka - připadáte si v poměru ke kaňonu než v tom populárním vtipu o slonovi a komárům. V ústí do kaňonu stojí opuštěný hotel Yasmina s terasou. Mnoho hostů tu dnes není. Po prohlídce interiéru hotelu, který se vyznačuje nedýchatelném vzduchem a množstvím ještěrek, se rozhodujeme přespat na hotelové střeše. Majitel hotelu nenamítá. Možná by i namítal, ale teď nemá čas. Na hotelové terase se veselí dvě Němky cestující po Maroku bez mužského doprovodu. Ačkoliv s prodejem alkoholu to v muslimském Maroku není jednoduché, obě alkoholicky uvolněné Němky vysílají koketující pohledy na snědá domorodců i na majitele hotelu. Je evidentní, že dnes nechtějí být v hotelovém pokoji sami. Nuž samy by nespali tak či tak. Jak jsem již zmiňoval  ve všech hotelových prostorách jsou stěny olepené množstvím ještěrek, které se obratně drží i na kolmých plochách .

Oáza

Celé dopoledne se náš autobus plahočil pod horkým marockým sluncem v zemi pusté a bezútěšné jako peněženka týden před výplatou. Rozpálená střecha autobusu zaručovala uvnitř prostředí srovnatelné jen s vnitřkem mikrovlnné trouby. Venku, podle vířícího se prachu, pofukuje osvěžující vítr. Otevřít okna se však nikdo neodvážil. Nikdo nechtěl skřípat zuby. Zrnka písku překážejí nejen v jemném hodinovém mechanismu, ale i mezi zuby.Celý den jsme procházeli zdánlivě opuštěnými osadami, sestávajících z pár hliněných domů s rovnými střechami, ale ani v těchto osadách jsem nezaznamenal žádnou stopa po zeleni. Odpoledne jsme zastavili v jedné z nich. Nic nenasvědčovalo, že zde by to mělo být jiné. A přece bylo! Prašná cesta vedla kamsi dolů, pod úroveň okolního terénu. Čím více jsme klesaly, tím více zeleně se zjevovalo za okny autobusu. Když autobus nakonec zaparkoval pod rozložitou palmou  a nebyla  to jediná  pochopili jsme, že jsme v oáze. Všude kolem se zeleneli stromy a keře, dokonce zde bylo i cosi jako pokus o zahradní úpravu. Uprostřed tekl potok. Na naše překvapení o kousek dál se nacházel bazén, ve kterém šantili množství koupajících se převážně snědého odstínu kůže. Přestože jsme byli vysušení a špinavý  každý se hrnul do bazénu.Z bazénové vody jsme měli strach. Hlavou se nám honily myšlenky typu  jak často se asi v bazénu voda mění, jak často se čistí a dezinfikuje? Obavy byly částečně oprávněné, protože už iz vlastní zkušenosti jsme věděli, že muslimští Arabové nejsou zrovna najzanietenejšími zastánci čistoty a hygieny. Vzápětí však kdosi přinesl informaci, že bazén není uzavřen. Je vlastně průtokovou nádrží, kterou napájí bystřina tekoucí oázou. To prolomilo poslední zábrany a většina lidí se rozběhla k bazénu. To krásné místo uprostřed pustiny se jmenuje Source bleue de Meško .Marian si pohodlně sedl před stan a podepřel se rukama. Dlaně se mu zabořila do jemného písku  a líbilo se mu, jako písek protéká mezi prsty.Au zařval jakoby ho z kůže drali a bleskově skočil na nohy. Chvíli hleděl do své dlaně a pak do písku na místo, na kterém ještě před chvílí spočívala jeho dlaň. Cosi se tam hýbalo.Pokoušelo se to zavrtat do písku. Štír! Kdosi rychle vytáhl kapesní rybičku a jedním rázným tahem nožíku mu dlaň rozřízl. Marian si rychle vymačkává krev z rány,  ale  bolest nepřestávala. Palčivá bolest mu vystřelovala do okolí. Postupně se šířila do celé ruky. Ruku měl citlivou na dotek. Už na lehký dotyk kůže reagoval bolestivým  škubnutím. Říkal, že cítí jak mu ruka dřevěný. Rychle k lékaři pro sérum? Ale kde ho v oáze sehnat?Rozhodli jsme se (a zejména Marián - jako hlavní aktér), že přežije. Přežil. Ale celá ruka ho strašně bolela ještě několik dní. Šlo pravděpodobně o druh Androstonus australis. Ten žije zejména v severoafrických pouštních podmínkách. Patří k těm nejjedovatějším škorpionům. Na pozoru před ním by se měli mít hlavně děti a osoby zvláště citlivé  alergici, slabší imunitní systém, nemocní. Odborná literatura říká, že při bodnutí tímto druhem štíra nebývá v místě bodnutí bouřlivá reakce, přesto je bodnutí nebezpečné.  Dále uvádí, že na 36 000 bodnutí připadá 72 smrtelných případů, tedy 1:500. Je však zvážit, že smrtelné bodnutí se určitě do statistik dostanou, ale mnoho takových, jako bylo to Marianově ne. Takže ten poměr je asi ještě širší .

Vysoký Atlas - Djabal Tubkal

Tradiční zastávkou na cestě po Maroku bývá Vysoký Atlas. Jde o horstvo vysoké až 4 000 metrů, které je domovem odolných Berberů. Těmito horami nevede mnoho cest a pokud jste na nějaké přece jen naďabili, tak se určitě nacházíte v oblasti Národního parku Tubkal. Ten leží 45 kilometrů jižně od Marrakeše. Nejvyšším vrcholem pohoří, zároveň celého Maroka i celé severní Afriky je Djabal Tubkal s výškou 4 167 mnm Pokud si tedy chcete udělat osobní výškový rekord nic vám v tom nebrání, protože se jedná o jednu z nejlehčích čtyřtisícovek, kde vám v případě letní návštěvy nehrozí ani jen stopa sněhu. Je to cosi jako výstup na trochu odrostlejší Rysy. Cesta z Marrakeše vede směrem na jihovýchod do města Asni úrodným údolím Rhirhaia a později serpentinami, ve kterých se neodbytně na rozum tlačí otázky, zda řidič autobusu nemůže dostat z té horka nad propastí náhlý infarkt a zda má Karosa jedno, jestli dvouokruhový brzdový systém. Pokud cestujete Karosa, dále než do Asni se nedostanete. Zde za neustálého obklopení a pokřikování místních obyvatel vyhádžete před autobus své batohy a usilujete najmout si povoz, který by vás dopravil do horské vesničky Imlil. Povozů se nabízí dost - jeden méně důvěryhodný než druhý. Nakonec naložíte batohy na malý nákladák  s vysokými bočnicemi..Vysoké bočnice dávají pocit ochrany před vypadnutím z auta chroptící na rozbité úzké cestě směřující do hor.Dávají vám pocit ochrany jen do toho momentu, kdy v první prudší zatáčce zjistíte, že náklaďák sice zahnul doprava kopírujíc cestu, ale celá ložná plocha se povážlivě naklání právě opačným směrem a vy se s rukama zamodrání od křečovitého sevření držíte bočnice jak tající slámky. Cestu do Imlil lemují palmy, korkové duby,  cedry, kermesové duby a tamaryškové keře, na kterých si pochutnávají kozy. Když vás náklaďák vyplivne mírně pobledlou v Imlil nezbývá vám nic jiného, ​​než si obout trekové boty a pokračovat dál po svých. Domorodci vám sice ochotně nabídnou své osli, aby vás vynesli na zádech k chatě Nelter, ale vy přece nejste z cukru a půjdete po svých! A pokud se přece jen najde někdo, kdo si sedne na osla, garantuji vám, že to není žádná výhra! Je téměř jisté, že dokud výstup k chatě v Nelterovom sedle, cestou alespoň třikrát najdete onoho somarizovaného (od slova motorizovaný) nešťastníka, který vystartoval před vámi, ležet bolestně vzdychajícího v pichlavých keřích a bezstarostného osla uvidíte poprat se kdesi v dálce a každou chvíli vesele vyhazovat zadkem. Chata Nelter je malá kamenná budova. Spíše útulna než chata. Většina  lékařů spí venku pod stanem. Stanové zipy se doporučují  zavírat do posledního zubu.Země je totiž známá výskytem zmijí a štírů.  Pokračují dále po jižních srázech Djabal Tubkal a prospí na skalních terasách těsně pod vrcholem. Odměnou jim je nádherný západ a východ slunce na čisté obloze bez mráčku, ale také citelný chlad při noclehu pod širákem ve výši téměř 4 000 metrů.Ráno zůstává nalehko vyběhnout na vrchol a v prvních hřejivých paprscích slunce provést vrcholové foto při vrcholové kovově jehlanovité konstrukci.