Libye - jediná džamáhírije na světě

Libyjská arabská džamáhírije. Takto komplikovaně zní oficiální název Libye. Nejen název této africké země je bizarní. Postupně ji však začínají objevovat turisté z celého světa.Láká je slavná Leptis Magna, oáza Ghadamis na hranici tří zemí a obrovská poušť Sahara. Právě v Libyi naměřili v roce 1925 nejvyšší teplotu na světě - 58 stupňů Celsia ve stínu. Do objevení ropy v roce 1958 patřila Libye k nejchudším zemím světa. Dnes dosahuje roční těžba ropy téměř sto milionů tun. Libyjcům zabezpečuje nejvyšší roční příjem na hlavu z afrických zemí.  Zásoby by měly vydržet ještě do roku 2050  vysvětluje mi Muhammad z libyjského úřadu vlády.Proto Libye již několik let investuje po celém světě. To by mohlo později pomoci, když dojdou zásoby. Země má středomořské podnebí, ve vnitrozemí však vládnou extrémně suchá.Dost často se tam vyskytují Ghibli, čili horké, suché písčito-prachové bouře.Trvají někdy i tři-čtyři dny a písek se vám tehdy dostane skutečně všude. Libyi původně tvořily fénické osady, později je kolonizovali Řekové a území bylo proslulé jako útočiště pirátů před italskými kolonisty. V roce 1913 jej však anektovali k africkým italským koloniím. V polovině minulého století vzniklo Sjednocené libyjské království, ale dlouho nevydrželo.Na scénu se totiž dostal Muammar Kaddáfí. Narodil se v beduínské rodině a už jako teenager snil, že svrhne prozápadní monarchii krále Idris. Vystudoval vojenskou akademii a jako 28-letý důstojník násilně převzal moc v zemi. To bylo v roce 1969. Zavedl autoritářský režim a krajinu proměnil na první a jedinou džamáhírije na světě. "Džamáhírije vymyslel sám tvrdí obchodník Omar, kterého jsem oslovil na místním suku čili trhu.Procházka po sucích, čili tržištích hlavního města Libye Tripolisu má svou atmosféru. V spleti uliček centrálního súku El mourir se člověk snadno ztratí.Když už nic nekoupíte, alespoň si vychutnáte pohled na rozmanité řemeslnické výrobky od měděných a zlatých šperků, přes nádherné látky a koberce až po voňavé koření a ovoce. Odkdy vláda zakázala v zemi prodej alkoholu, mnoho restaurací v Tripolisu zaniklo a ty, které zůstaly, jsou dost drahé. Téměř všechny bary a kavárny zavřeli, v Libyi nenajdete klasické divadla ani koncertní sály.Pouze několik kin. Na pláži nepotkáte během dne ženy a dívky. Ty přicházejí ve společnosti svých manželů nebo otců či bratrů až večer a celé zahalené se koupou.Džamáhírije znamená vláda lidových mas.  Všechno o ní shrnul do této Zelené knihy,  podává mi pyšně malou brožurku, kterou M. Kaddáfí napsal v poušti.Zkombinoval v ní marxismus, islám a kapitalismus. V zemi stále neexistuje svoboda slova, v prodeji najdete pár novin a časopisů a všechny přísně kontrolovány. Je třeba se také obrnit proti všudypřítomným policejním prohlídkám a vojákům. Libye má dobrou silniční síť, ve městech funguje městská doprava i levné taxi. V zemi však neexistuje železniční doprava.Hlavní město Libye dýchá arabskou atmosférou. Mešity a minarety se tyčí nad okolní budovy. Několik výškových budov, ale většinou nízké domy, chaotická provoz, jako všude v arabském světě, jen méně troubení. Na každém kroku vidíte plakáty a velké billboardy usmívajícího se Kaddáfího nejednou ve slunečních brýlích. V budovách jsou jeho obrazy a v muzeích mu věnují doslova celé patra.Chválí jeho gigantické projekty, to, že litr benzínu koupíte v Libyi v přepočtu za 3-4 koruny. Za pozornost však stojí muzeum džamáhírije, ve kterém se nachází jedna z nejlepších sbírek klasického umění v severní Africe. Například paleontologické kresby v pouštních horách Acacus. Mozaiky, fresky z antických lokalit. Část expozice je přírodopisná a část ukazuje staré tradice a způsob života Libyjců. Ve starém městě se ještě nacházejí zbytky římských budov a mozaikových podlah. Na severu města si prohlížím oblouk Marka Aurelia postaven před dvěma tisíci lety.Za římských dob existovala na území Libye tzv.. Tripolitánia. Tvořily ji tři města: Oea  dnešní hlavní město Tripolis  Leptis Magna a Sabratha, velké římské rumiště. Z Tripolitánie zásobovaly Řím a vlastně celý Apeninský poloostrov exotickým zbožím, vzácným dřevem, divokými zvířaty do arén, ale i otroky.Sabratha vznikla v 5. století př.nl ještě jako fénická osada. Fénické město potom přestavěli na římské císařské město, jehož jádrem bylo římské forum a chrám.Nájezdy nomádského kmene Austrian však způsobily úpadek města. Nedávné vykopávky odhalily vzácné nálezy.Soukromé domy, podle kterých se dá poskládat mozaika, jak asi vypadal život obyvatel města. Mnohé domy měli podzemní nádrže, které zadržovaly dešťovou vodu ze střech, podlahy měli zdobené mozaikami a vnitřní stěny malbami.Nejkrásnější z nich najdete v muzeu. Nejvíce však v Sabratha udeří do očí divadlo zpátky téměř dva tisíce let. Odtud se přesouvám dál, tam, kde má namířeno téměř každý turista.Leptis Magna toto místo v přímořské oblasti západně od Tripolisu nesmí obejít nikdo. Je to pýcha Libyjců. Nedejte se však zmást, pokud vám o Leptis Magne nikdo nebude vědět říci. Libyjci ji nazývají Libda a náš název vůbec neznají. Jsou tam však nejkrásnější římské památky v celé Africe. Staletí toto město pokrýval saharský písek, a proto je dnes Leptis Magna nejlépe zachované starověké město. Založili ho před téměř třemi tisíci lety Féničané a největší rozkvět zažilo ve třetím století našeho letopočtu, kdy se římským císařem stal tamní rodák Septimus Severus.
Perla Sahary, prastará oáza Ghadamis se nachází asi čtyři sta kilometrů od Tripolisu na hranici tří zemí - Libye, Tuniska a Alžírska. Libyjci rádi tvrdí, že jeden výlet do Ghadámisu se vyrovná všem ostatním, co jste dosud zažili, a nic lepšího už v životě nezažijete. Oáza má niekoľkotisícročnú historii a život tam přetrval i přes nehostinné Sahaře. Starou část medina tvoří systém tmavých uliček. Díky promyšlenému větracímu systému se v nich teplota udržuje na příjemných hodnotách, přestože jste v srdci horké Sahary a v okolí dosahují teploty 50 stupňů.Celé město je postaveno z vysušených cihel, které upravily omítkami do běla.Občas to připomíná typické bílé domky na řeckém ostrově Santorini. Některé střechy domů byly propojeny, takže větší vzdálenosti se daly překonávat po střechách. Když vyjdete za městečko, překvapí vás nádherné pískové duny.Nejkrásnější a nejvyšší - až stometrové - jsou na alžírské hranici. Pokud už jste v poušti, za návštěvu určitě stojí i Jebel Acacus na jihu Libye. V horách jsou stovky prehistorických kreseb zvířat a zobrazeny scénky ze života místních obyvatel. To vše ještě z doby, kdy byla Sahara zelená. Přibližně uprostřed Libye se zase nachází Sebha, slaná jezera obklopené palmami a vysokými pískovými dunami.Město se tehdy stalo významným obchodním střediskem a žilo v něm asi 80 tisíc obyvatel. Mimořádně působivé místo, které nadchne každého cestovatele a milovníka historie. Když se procházíte uličkami, máte pocit, že zpoza sloupů prostě musí vyjít živý Říman. Takové sugestivně je město Leptis Magna. Pro jedny je národním hrdinou, pro jiné zase nebezpečným tyranem - Muammar Kaddáfí. Libyjský vůdce, diktátor, autokrat. Jelikož proti němu už spáchali několik neúspěšných atentátů, uchýlil se do pevnosti na okraji Tripolisu, do areálu Bab Azízíja. Dostat se k němu není snadné.