Mosambik - panenské pláže Afriky

Mnozí považují Mosambik za zemi s nejkrásnějšími plážemi v Africe. Tak jsme se o tom rozhodli přesvědčit i my. Přitom cestovat po Mozambiku není zase tak jednoduché. Cesty bývají v dezolátním stavu, provoz zpomaluje množství lidí na okraji vozovky.A domácí s oblibou dělají časté přestávky. A tak jsme ještě v Jihoafrické republice přemýšleli, jak se do Mosambiku nejlépe dostat. Nakonec zvítězila suchozemská trasa. A tak jsme vyrazili z města Nelspruit autobusem do hlavní metropole Mosambiku - Maputa. Přibližně pět hodinová cesta klimatizovaným autobusem ubíhala bez problémů, akorát se rázně změnila tvář země po překročení hranice.Jakoby jsem i přes okno cítil tu vlhkost a stoupající teplotu. Vedle cestě se začaly postupně objevovat stánky se vším možným, příbytky vypadaly stále chudší, ale lidé v pestrobarevném oblečení mi připadaly spontánnější, veselejší a přátelštější než v JAR.Ještě doma jsem si uvědomil, že vlastně ani nevím, co mohu od Mosambiku očekávat. Od země, která se od Portugalska osamostatnila až v roce 1975 a kde ještě v 90. letech probíhala krvavá občanská válka. Přitom, na zástavě je v erbu země mimo jiné zobrazen i kalašnikov. Konflikt způsobil úpadek ekonomiky a Mosambik se ocitl na posledním místě žebříčku nejchudších zemí světa.Navíc, během občanské války domácí hlady postříleli i skoro všechnu divokou zvěř.Čili na stáda antilop, buvolů a podobně zde můžete zapomenout . Skutečně největším lákadlem země je nedotčené pobřeží a přilehlé ostrovy. Jak jsme vstupovali do Maputa, uvědomil jsem si, že čas nezastal ani zde. Kdysi bylo Maputo považováno za velmi přitažlivé město s uvolněnou atmosférou. Je jasné, že i díky válce žije už jen ve stínu své předchozí slávy. No bylo by naivní si myslet, že lidé zde žijí v dřevěných domech a jezdí na velbloudech . I zde pulzuje život svým moderních tempem, zastoupení zde mají všechny světové firmy a v těch lepších čtvrtích to vypadá dokonce lépe než u nás.Maputo tak stojí určitě za jedno nebo dvoudenní návštěvu. Historických památek tu sice skutečně mnoho nenajdete, ale zažít místní temperamentní kolorit, to stojí určitě zato. Přeplněné ulice, pouliční prodavači, hustý provoz ... Pro mnohé to sice bude znít odstrašujícím, ale je nutné zmínit, že ještě i číšník, přitom jak vás obsluhuje tančí. Brzy pochopíte, že hlavním cílem místních lidí je prožít život v pohodě, zábavě a bezstarostnosti. Ne nadarmo byl Mosambik kolonií Portugalska, přičemž portugalština je i oficiálním jazykem.Brazílie, další portugalská kolonie proslulá svým uvolněným životním stylem má s Mosambikem hodně společného. Množství černých otroků, jejichž potomci dnes žijí v Brazílii pocházelo právě z této africké kolonie, odkud si přinesli i svou hudbu, tradice, temperament.  Lze tedy říci, a není to jen můj názor, že Mosambik je malá Brazílie. A tak přesto, že mi Maputo připomínalo svými panelovými domy obrovskou Petržalku, v restauracích, klubech, barech, zda v parcích na ulici tu život plyne svým bezstarostným, africkým a odzbrojující líným tempem.
 Za ráj na zemi a nejkrásnější místo celé jižní poloviny Mosambiku je považováno Tofo.Letovisko, vzdálené od Maputa severně přibližně 200 kilometrů. Přesto jsme se sem trmácali přeplněným, prohřátým a maličkým mikrobusů přibližně osm hodin. Strašná cesta.Na sedadlech konstruovaných buď pro drobných Asiatů nebo školní děti jsem nevěděl narovnat ani nohy. Tofo, ačkoli se nazývá letoviskem nelze v žádném případě srovnávat s rekreačními destinacemi jak je známe například ze Středomoří. Několik kilometrů dlouhou a širokánskou písečnou pláž lemuje jen pár domků. Návštěvníky tvoří zejména potápěči, surfaři a mladí cestovatelé. Čili pobřeží je tu stále nedotčené av žádném případě se nejedná o klasické místo pro spálených stokilový turisty s pivem v ruce. Ačkoli, samozřejmě noční zábava má svá centra i zde, ale většinou jde o kluby pod širým nebem, kde ubíhá večer v rytmu afrických bubnů.Tofo objevili zejména surfaři ze sousední Jižní Afriky, kde je sice také moře, či přesněji řečeno oceán, no to mosambickými je nesrovnatelně krásnější. Přitom většinu návštěvníků dnes tvoří zejména zkušení ale i méně zkušení potápěči, ale i úplní začátečníci. Lze zde totiž absolvovat niekoľkodňoví potápěčský kurz, na jehož konci získáte mezinárodní průkaz. Ještě severněji od Tofo je další oblíbené přímořské centrum - Vilanculo. Zde je atmosféra ještě komornější než v Tofo. Možná zde pozorovat zejména přírodní krásu nedalekého ostrovního národního parku Bazaruto nebo trávit čas v přítomnosti domorodých rybářů. Zde ale třeba dodat, že místní lidé přesto, že jsou docela přátelští, jen neradi jsou rušeni cizinci. Je tedy třeba velmi citlivě vystihnout, kdy jste vítán a kdy jen dočasně trpěn .Jedním dechem ještě třeba zmínit, že přímo zbožně se domácí vyjadřovali o přírodních krásách pobřeží v severní části Mosambiku. Chtěli jsme se sem jít podívat i my, no autem by to trvalo jedním směrem tak dva tři dny a koupit si letenku bylo možné pouze v Maputu. S tím, že je třeba zabukovať datum příletu i odletu. Co se však dalo těžko v našem časovém harmonogramu zvládnout. Infrastruktura cestování je jednoduše v Mosambiku ještě na velmi nízké úrovni. To je ale dobře ... Lze tak říci, že Mosambik je ještě jedním z malá míst nezasažených globálním cestovních ruchem, což na jedné straně působí mírně zaostalo, ale na druhé straně originální, tradičně a neopakovatelně .