Národní park Ngorongoro

Naše cesta do Ngorongoro začala ve městě Arusha, aglomeraci na severu Tanzanie, podle níž se jmenuje i místní administrativní část. Cesta z Arushe do Ngorongoro vede na západ a je v oblasti jedinou asfaltovou cestou.Kromě této východo-západní cesty, není v oblasti žádná jiná komunikace, která by se dala nazvat cestou podle našich kritérií. Příjemnou rovnou cestu si musíte vychutnat, protože od Gate - vstupu do národního parku Ngorongoro už asfaltka končí a začínají se prašné africké cesty. Než se dostanete k zmiňovanému meet pointu, vystoupíte autem do nadmořské výšky přes 2 600 m nad mořem.Výstup je nádherný a uchvacující. Po cestě uvidíte nádherné plantáže plné ovoce a kukuřice. Projde kolem obrovských alkalických jezer, které vznikly v příkopové propadlině Rift Valley, která se táhne napříč celým africkým kontinentem. Tento úchvatný úkaz vypadá, jakoby někdo obrovským nožem rozřezal zem a jednu část vytáhl několik tisíc metrů nad druhou. Zlom je prudký, čistý a táhne se několik tisíc kilometrů. Na vrchol plošiny se dostanete pohodlnou, výše uvedenou asfaltkou. Na každém odpočívadle se setkáte s místními biznizmenmi, kteří Vám nabídnou nejúžasnější domácí výrobky, ale které byly ve skutečnosti vyrobeny ve fabrice v Indii. Červená půda severní Tanzanie a všudypřítomný prach po celou dobu připomínají, že se nacházíte na exotickém africkém kontinentu. V kontrastu s ním úžasná zeleň plantáže či pralesa vytváří nádhernou harmonii barev.
Masajové a kus historieNgorongoro je jedno z nejúžasnějších míst na této planetě. Obrovský kráter, uchvacující svojí přírodou a scenérií, a zejména divokými zvířaty, které v něm žijí jako v obrovské přírodní ZOO. Celou cestu na náhorní plošinu Ngorongoro lemují obrovské a nádherné baobaby, v období sucha připomínající spíše kořeny stromu jako korunu. Místní lidé o baobabů říkají, že jsou to obrácené stromy, korunu mají dole a kořeny nahoru a připisují jim magické vlastnosti.K samotnému Ngorongoro se váže historická událost, která se zde odehrála před několika sty lety v době velkého stěhování kmene Masajů - kmene Ngorongoro.Ten po příjezdu do oblasti narazil na místní usazené kmeny, především kmeny Iraqw. Právě v krátery se odehrála velká krvavá bitva, kterou místní kmeny prohráli a od té doby se celý kráter jakož i území kolem nazývá podle jména vítězného kmene Ngorongoro. Masajové jsou sice dnes mírumilovnější, ale zachovaly si určitou míru samostatnosti av této oblasti jsou jedinými lidmi, kteří mají povolení k osídlení na svazích Ngorongoro. Čím více se blížíme k našemu hotelu Ngorongoro Serena Lodge, který je postaven na okraji kráteru, přibývá vlhkosti, jakož i místních Masajů oblečených v péřových bundách, rukavicích a čepicích.Tento pohled je pro nás, oblečených v krátkých kalhotách a tričkách komický.Na jediné čerpací stanici v oblasti doplňujeme šťávu do Landrover a pomaličku se vyjetých cestou blížíme deštným pralesem k našemu hotelu.Nádherný čtyřhvězdičkový hotel v této divočině je sám o sobě luxusem.Jednoduchá, ale zároveň luxusní pokoj s kamenným balkonem a výhledem přímo do kráteru je jedním z pohlazení duše tohoto světa. Jako první jsme vybalili dalekohledy a začali jsme zkoumat faunu kráteru pod námi. Výkřiky obdivu nad zebrami, pakoňů a antilopami na sebe nenechaly dlouho čekat. Kvalitní služby a lukulské hody jsou ve čtyřhvězdičkových hotelech a resortech Tanzanie samozřejmostí. Úžasný výběr jídel, usměvavá a ochotná obsluha, na to popravdě nejsme ani zdaleka zvyklí z našich končin.Po vydatné večery, kterou jsme si vychutnali v obrovské, dřevem vykládané jídelně s výhledem do kráteru, se pomalu ukládáme na lůžko. Zítra vyrážíme brzy ráno na safari do kráteru, abychom toho stihli co nejvíc. Vstup do kráteru je přísně monitorován a omezen na čtyři hodiny. Pokud chcete zůstat déle, můžete, ale je třeba opět zaplatit vstupní poplatek. Už jsme téměř spali, když nás vyrušilo funění. Vyšli jsme na terasu, díváme se do úplné tmy, tmy jako nejtmavší černá jakou si kdo umí představit. Neviděli jsme absolutně nic. Jen tak z čisté radosti si uděláme pár záběrů tmy a usínáme.Ráno po probuzení jsem šel na terasu, rozhlížím se po okolí, nic neobvyklého nevidím, když tu najednou někde v podvědomí zaregistruji něco přímo přede mnou, sotva 5 metrů ode mne - Kaferský buvol leží si v trávě a dívá na mě. Já na něj, on na mě, přemýšlím, co udělat, zadrží ho ten nízký kamenný balkonový zídku nebo jím projde jako máslem? Pomalu se vrátím do pokoje pro fotoaparát a sotva co ho vezmu do ruky už jen hýbající se větvičky stromu prozrazují, kde ležel tento 900 kg buvol.O to větší radost jsme měli, když jsme si prohlédli fotky z předchozího večera, na kterých se náš noční návštěvník usmívá přímo do objektivu! Je to úchvatná hra tmy, stínu, divoké přírody a technické vymoženosti. Ta fotka je důkazem, že Afrika není na zážitky ani v nejmenším skoupá a černočerná tma nemusí být vždy prázdná. Po vydatných snídani sestupujeme v Landrover dolů do kráteru, více než tisíc metrů dolů do nejúžasnějšího "ZOO" této země. Žije zde obrovské množství zvířat, roztroušených na velikosti několika tisíců kilometrů čtverečních.Zatímco nahoře na okrajích kráteru se rozprostírá deštný prales, tady dole je polosuchá savana bez stromů. Žije zde dokonce vzácnost mezi divokými obyvateli Afriky - černý nosorožec.Při sestupu procházíme pásmem mraků, které se líně tisknou na savaně, dokud jejich horké africké slunce nezahřeje, aby jako každý den, vystoupily až do výšek našeho Gerlachovského štítu a tam na okraji kráteru nepředali svou vláhu půdě. Těsně před meet pointem do samotného kráteru procházíme kolem masajské vesnice - bomy a již potkáváme první divoká zvířata našeho safari.Znuděně na nás dívají zebry, pakoně a antilopy. Již brzy nás tito nejpočetnější obyvatelé divoké Afriky přestanou přivádět v úžas, ale teď je to ještě nefalšovaná radost objevování nového, nepoznaného a krásného.
Po chvíli pomalého ježdění mezi zvířaty, najednou přijde hláška z vysílačky, že nedaleko od nás viděli nosorožci. Náš řidič Mwuita prudce přidá plyn a jako jezdec really vyrazí za nosorožci. I přesto, že ručička na tachometru ukazuje slabou osmdesátku, jízda v takovém terénu je úžasným zážitkem a ukázkou schopností našeho průvodce, řidiče a pomocníka Mwuita v jedné osobě. Náhle zpomalí, vypne motor a pomalu se přiblíží na okraj vyjeté cesty. Náhle několik desítek metrů od nás vidíme utíkající samici s mládětem, černé nosorožci, dvou z pěti, který zde žijí. Je to úžasné štěstí vidět je na vlastní oči. Po chvíli se nám ztratí v propadlině, kterou teče potůček, aby se o chvíli vynořily o kus dál na savaně. Dnešek je plný zázraků a ještě neskončil. Z vysílačky se ozývají zprávy o lvech při cestě, či Gepard na lovu. Pomalu se hýbe za dalšími dobrodružstvími. Chvíli jdeme míjející stáda zeber a antilop, když najednou opět staneme. Nikdo kromě našeho řidiče neví proč, když tu najednou Marek spatří kousek od našeho auta ležet v trávě lvici. Tak jako nepohnutě leží je zcela neviditelná, o kousek dál leží lev, evidentně je Nazran, vůbec si nás nevšímá.V dálce vidíme geparda jak se pomalu blíží zpoza skály ke stádu zeber, náhle se však ozve varovný signál, zebry zpozorní a dají se na útěk. Pro tuto chvíli měl gepard smůlu, otočil se vítr a tak ho zebry ucítili. Nevzdává se však a pokračuje opět v pokusu přiblížit se na vzdálenost, která by mu dala větší šanci na úspěch.My však už toto divadlo neuvidíme, z vysílačky se ozývá zpráva, že na druhém konci parku právě svorka ulovila zebru .Mwita slibuje i malé překvapení. Dupne na to a už se řítíme savanou, pod krásné útesy kráteru, přes kopce a srázy, až na malé vyvýšenině narazíme na skupinu odstavených aut, které přišly před námi. Zlovená a už vyžraná zebra není hlavním bodem programu, jím jsou tři nádherné lvíčata hrající se uprostřed vyjeté cesty.Africké kočičky k pohledání.