Africké ženy a emancipace

Téma, o níž nejen v Africe rádi vyprávějí politici, africké země se pyšní několika ženami ve vládě, zda v parlamentu .Akorát, že na venkově se žije "tradičně" a ženy snadný život nemají.V původních afrických společnostech byla dělba úkolů a prací mezi mužné a ženami jasná. Ženy rodily a staraly se o děti, dělali práci kolem domácnosti a muži chodili na lov. Muž zaplatil za ženu jejím rodičům, vzal si ji do své domácnost chatrče  a byla jeho. Pokud muž zemřel v některých komunitách se vdova mohla vrátit ke své rodině, ale nic jí nepatřilo včetně dětí, které musely zůstat v mužově rodině. V některých komunitách měl automaticky nárok na vdovu bratr zemřelého manžela a vdova se mohla vrátit ke své rodině pouze v případě, že ji švagr nechtěl.
Přišli kolonisté, po nich demokracie av životě žen se tak mnoho nezměnilo.Zákony postavení žen rovné postavení umožňují jim přístup ke vzdělání, mohou dnes vlastnit majetek i půdu, ale stále je třeba pole obdělat, jídlo vypěstovat a postarat se o děti.Jeden příklad přístupu k ženám v praxi z Malawi.   Ženě jménem Margaret jednoho pěkného dne odešel manžel  roky ho neviděla a  nic o něm neslyšela. Zůstala sama se čtyřmi dětmi, musela se o ně nějak postarat. Pekla koláče a prodávala je na trhu. Pak se jí díky nějaké zahraniční nevládní organizací podařilo absolvovat kurz barvení látek a šití. Vzala si půjčku z banky koupila si šicí stroj a látky a rozběhla byznys. Dařilo se jí byla šikovná  časem nakoupila několik dalších strojů a zaměstnala několik dalších žen. Pak jednoho dne se objevil manžel vzal všechny stroje, zásoby látek, prodal na trhu a opět s penězi zmizel. Margaret šla na policii. Policie našla manžela v nedaleké vesnici, kde si s novou ženou založil novou rodinu. Manžel policistům řekl, že měl nárok ty věci vzít, protože ona je měla a používala v jeho domě, takže patřily jemu. Policie argument uznala a oznámili Margaret, že nemohou nic dělat.Margaret stále splácí první půjčku, další nedostane a tak zase peče a prodává koláče na trhu.Dnes se rozdělení na ženské a mužské práce nadále dodržuje. Ženy se starají o děti, stravu, dům a pole ano práce na poli je ženská práce. Muži už na lov nechodí  není kam , ale chodí do práce mimo domov a nosí peníze. Ale například ve venkovské jihozápadní Ugandě je nezaměstnanost kolem 80% a většina rodin žije z toho malého políčka, obráběného ženami. Muži to řídí a rozhodují co se kdy nasadí pak sedí v hospodě a řeší světové problémy. Ženy a děti tráví dny na poli s motykou.Ugandský novinář Charles Onyango-Obbola vidí praktické zlepšení situace žen právě v tom, že se v Ugandě v posledních desetiletích změnila ekonomika. Velké plantáže na čaj, bavlnu a kávu, které zaměstnávaly muže pomalu mizí a žije se domácím pěstováním kukuřice, brambor nebo fazolí. To jsou v africkém pojetí  ženské domácí plodiny o které se na poli starají ženy a prodej zeleniny na trhu je také ženská práce .Sedět v prachu na trhu a čekat, dokud si někdo uráčí něco koupit přece není pro chlapa, takže najednou jsou to ženy kdo vydělává peníze a ne muži. A tedy některé ženy za to, že svému manželovi poskytnou finance na výlet do hospody vyžadují od něj slušné chování a respekt. Ale na druhé straně sám Charles přiznává, že jsou i muži, kteří manželce prostě vrazí pár facek a z peněz, co vydělá si vezmou kolik uznají za vhodné.
Kdy se něco i na venkově změní? Asi tehdy, když se toho africké ženy začnou dožadovat. Když je víc  nejen maličké procento ve velkých městech  bude mít vzdělání a snahu něco ve společnosti změnit. A to se stane tehdy, když jejich život přestane být každodenním bojem o přežití  když budou mít čas a energii zabývat se něčím jiným než tím, aby přežili další den, týden ,měsíc. A kdy se Afrika posune od každodenního boje o přežití? Těžko říct, ale jen tak hned to nebude to ale neznamená, že se o to netřeba snažit a že jim netřeba s rozvojem pomoci .