Uganda

Uganda - Člověk musí být zcela tiše, nesmí se gorilám dívat do očí a když se k němu přiblíží alfa samec, takzvaný silverback, musí zaujmout podřízenou pozici na kolenou.Výprava za horskými gorilami je náročná nejen finančně a fyzicky - jelikož se jedná několik hodin deštným pralesem horským - ale i díky pravidlům, které člověk musí dodržet. I tak je však gorilí turistika tím hlavním, za čím se do Rwandy a Ugandy cestuje.
Nebýt činnosti Dian Fosseyové, autorky slavné knihy Gorily v mlze, patřily by horské gorily na seznam vyhynulých druhů. Na území národního parku Bwindi a v pohoří Virunga jich žije několik posledních stovek kusů, které jsou přísně chráněny - paradoxně hlavně proto, že "gorilí turistika" je pro Ugandu, Rwandu a Kongo ohromný byznys a vyhubení goril by znamenalo zastavení proudu dolarů, které sem od turistů tečou.

Permit, "vstupenka" do oblasti, kde horské gorily žijí, vyjde na pět set až osm set dolarů, závisí to na tom, odkud se za nimi vydáte. I přesto je o gorilí turistiku obrovský zájem, který převyšuje nabídku. Počet turistů je totiž omezen - denně osm lidí v jedné skupině. Skupin turistů je zas tolik, kolik je aktuálně habitualizovaných (tedy lidské přítomnosti přivyknutí) skupin goril - a toto číslo se pohybuje spíše v řádech jednotek než desítek.Cestu za gorilami si tedy cestovatelé, kteří sem míří, rezervují už i několik měsíců dopředu. Permit je navíc nepřenosný, vydaný na jméno a platný pouze s cestovním pasem. A člověku rozhodně nezaručuje, že gorily opravdu uvidí!Budíček ty, kteří se chystají do nitra deštného horského pralesa, je obvykle velmi včasný. Obléknout by si měli funkční prádlo, v období dešťů nepromokavé oblečení, které je i tak před mokrým prostředím pořádně neochrání, a hlavně kvalitní boty. Za gorilami do národního parku Bwindi se často vyráží z městečka Kisoro, branou do pohoří Virunga bývá Kinigi.



Turisty ještě před cestou důkladně poučí o tom, co mohou a čeho se naopak mají vyvarovat. Průvodci a strážci také velmi důkladně dohlížejí na to, aby se na cestu nevydal někdo se silným nachlazením nebo jiným onemocněním.Nejen proto, že cesta je fyzicky náročná, ale i pro dobro goril, pro které by mohla mít případná nákaza fatální následky.Člověk se dozví i to, že se ke gorilám nesmí přiblížit na více než sedm metrů, že se hlavně vůdci samci nesmí dívat přímo do očí, že nesmí fotit s bleskem, v přítomnosti goril jíst ani pít, ani hlasitě mluvit, ani kýchat.A na jejich pozorování má hodinu.
Brzy ráno, ještě před skupinou turistů, vycházejí do šera deštného pralesa takzvaní stopaři. Ti mají za úkol skupinu goril najít a informovat o její poloze průvodců. Může se však stát, že gorilí skupinu neobjeví a pak vám vrátí část ceny Permity, ale je to velké zklamání.


Skupina turistů vyráží na cestu doprovázena nejen průvodci, ale i strážci se zbraněmi a nosiči, kterými jsou místní mladíci. Za několik dolarů turistům nosí batohy s fotoaparáty, ale hlavně vodu, které tu člověk vypije během několikahodinové túry až osm litrů.Drtivá většina trasy vede horským deštným pralesem, v přítmí, kde je dusno a kam nedopadají téměř žádné sluneční paprsky. V období dešťů se navíc často přidávají proudy vody je zde velké bahno boří se nohy až po kotníky.Není nouze o pádu a ti, kteří se rozhodli ušetřit na nosičích, si to už po pár desítkách minut vyčítají.Cesta ke skupině goril může trvat hodinu, dvě, ale i pět. Závisí to na tom, kam se rozhodne ráno vydat.


A je to velmi silný zážitek, když se z hustého porostu vynoří dva metry vysoký alfa samec a zrakem přejde skupinu turistů,kteří stojí jen pár metrů od něj. Žádné mříže, žádné sklo, žádné zábrany, jen skupina goril, která po uklidnění ze strany vedoucího samce zkracuje vzdálenost od turistů a chová se naprosto přirozeně. A pokud člověk neudělá žádnou nerozvážnost, která by je vyděsila, nemusí se bát.Po hodině průvodci zavelí a skupina se vydá na cestu zpět. Všichni jsou plni zážitků a často i pochopení pro lidi jako byla Dian Fosseyová, která gorilám zasvětila  celý život.Je pohřbena v blízkosti výzkumné stanice Karisoke a obklopena hroby zvířat, která zachránila před vyhubením. I toto místo mohou dnes turisté navštívit.