Máte romantické představy o afrických Pygmejích?

Být utlačovaní menšinou v takové Ugandě není velká výhra.Pygmejové, nebo jak se jim místní říká Batwa žili po tisíciletí v neproniknutelných lesích středu Afriky.V horách, které dnes tvoří pohraničí Ugandy, Rwandy, Burundi a Demokratické Republiky Kongo. Žili tam celá tisíciletí - podle Wikipedie se o nich zmiňují již staří Egypťané před 4000 lety (Bantu - dnešní většinoví obyvatelé Ugandy prý do této oblasti přišli před zhruba 600 lety). Batwa jsou vysocí tak kolem 140 cm, žili v neproniknutelných lesích semi-nomadickým způsobem, lovili zvěř jedovatými šípy a sbírali lesní plody a med. Stavěli si dočasné chatrče z listí a větví, zhruba jednou za 6 měsíců se stěhovali za zvěří a jinou stravou ... A vzhledem ke skutečné neproniknutelnost lesů, v nichž žili a fakt, že si žili klidně a izolovaně, se jim podařilo zachovat si nerušeně svůj způsob života přes kolonizaci, samostatnost a také všelijakých diktátorů - téměř až do konce minulého století.Začátkem 90. let - v Ugandě to bylo v roce 1991 ale doplatili na ochranu ohrožených druhů zvířat v národních parcích. Tehdy se uzákonily a začali opravdu chránit lesy s posledními zbytky Horských goril a Batwa, kteří v nich po tisíciletí žili, se najednou staly ilegálními pytláky a museli se vystěhovat. Nikdo se ale jaksi neobtěžoval s tím, že co budou dál dělat, nikdo jim nedal náhradní půdu, nikdo je neučil, jak ji obdělávat .Takže se stali  bez vzdělání, znalostí, práv, práce, čehokoliv. Průmyslu, práce a zaměstnání je v rurální Ugandě málo pro každého, 80% většinové populace žije ze svých malých kousků půdy. Batwa ale žádnou půdu nemají. K tomu si přidejte odstup většinové populace - pro "civilizovaných" Ugandan jsou Batwa zaostalí, primitivní, špinaví alkoholici a kuřáci marihuany (marihuaně se zde mluví také "Batwa Tea"), ke kterým se každý chová jako k nižší rase a nechce s nimi mít nic společného.Batwa jsou za stejnou práci placeni méně, běžný Ugandan jejich nedotýká a za žádných okolností by si s nimi k jídlu nesedl. I když na druhé straně také existuje pověra, že sex s pygmejkou vyléčí bolavá záda a zřejmě pod rouškou noci chlapi často tento  lék  aplikují, protože prý v poslední době děti Pygmejů dorůstají výš a výš.Mimochodem, jedin řešení  problémů Batwa ze strany místních samospráv, které se mi podařilo objevit, bylo právě povzbuzování místních mužů, aby se ženili s Pygmejkami - že se časem takto tito lidé zaměňují a bude po problému .Akorát že v situaci, kdy je nepřípustné s Pygmeji byť jen společně jíst těch míchaných sňatků tak brzy hodně nebude .V posledních letech se také množí projekty různých západních charitativních a neziskových organizací, které se snaží vysbírat finance na to, aby pro Batwa nakoupili nějakou půdu, z níž by mohli žít, poskytly jim nějakou zdravotní péči, aby pomohli jejich dětem se adaptovat na chození do školy. Našla jsem i zmínky o tom, že jsou tyto děti mimořádně bystré, mají ale problémy s financováním školních uniforem, knížek, s vysvětlením jejich rodičům, že vzdělání bude pro jejich děti dobré av neposlední řadě se šikanou ze strany ostatních dětí. Dva takové projekty jako příklad: V této situaci jsou zatím skoro jediným finančním příjmem turisté, kteří chtějí navštívit pygmejské vesnici. Jedna je nedaleko od nás. Turisté, kteří se na návštěvu vyberou s romanitckými představami přijdou zklamáni. Najdou totiž cosi na způsob romské osady, s desetičlennými rodinami žijícími v jedné místnosti bez vody, elektřiny, čehokoliv, s lidmi, kteří se živí příležitostnými drobnými pracemi a žebráním  kde řekněme celá rodina vlastní jednu lžičku. Akorát, že na rozdíl od nás v Ugandě žádné sociální dávky neexistují. Zároveň ale turisté, kteří nemají přehnaná očekávání, ale se s nimi popovídají  přijdou s tím, že objevili lidi se schopností těšit se ze života, s touhou se vzdělávat se zvědavostí a chutí se učit a objevovat nové věci