Zimbabwe a Viktoriiny vodopády

Zimbabwe dnes patří nebo lépe řečeno patřilo mezi mediální stálice.Stárnoucí prezident Mugabe je černým zosobněním Fidela Castra, pověstným se stal boj černochů za svou půdu, deníky celého světa proletěli zvěsti o vyvražďování bílých farmářů, suchu, bídě a AIDS .Paradoxně v Česku se proslavila Zimbabwe jako země dobrých lidí, v níž byla natáčena poslední část příběhu Fontány pro Zuzanu. Čemu tedy vděčí tato jihoafrická země za svou neblahou pověst? Věci se daly do pohybu v roce 2000.Několik let po veselé výpravě slovenského filmaře. Vláda, v čele s Mugabem začala o duši napravovat historické křivdy na původním obyvatelstvu a přistoupila k násilnému vyvlastňování farmářské půdy v bílých rukách. Háček byl v tom, že bez jakékoliv kompenzace. Bílým farmářům přitom patřilo přibližně čtyři tisíce farem a téměř třetina produktivní půdy. Pochopitelně, většina černochů byli chudí bezzemci.Netřeba asi připomínat, že s hospodařením na farmě souvisí množství dřiny a investici, přičemž ani jeden z těchto faktorů neměl v horké Africe své hluboké zázemí. Farmářům tak nezbývalo než sbalit nejnutnější věci a opustit svůj majetek a většinou i krajinu. Zemi, kterou obývali jejich předkové po několik generací. Samozřejmě byla tu i druhá možnost. Riskovat útok rozvášněného davu rabujících černochů. Tím byla spuštěna lavina kontraproduktivních politických rozhodnutí vlády.Volby v roce 2002 vyhrál opět prezident Mugabe. O vlásek a téměř na sto procent podvodům, což ostře kritizovala domácí opozice i zahraniční pozorovatelé. Násilné vyvlastňování a volební machinace měly za následek vystoupení Zimbabwe z Commonwealthu - Commonwealth a Evropská Unie zároveň zavedla vůči zemi embargo a ekonomické sankce. Následek na sebe nenechal dlouho čekat a bývalá "obilnice" jižní Afriky se propadá stále hlouběji a hlouběji. V souvislosti s izolací ze strany Západu se tak Zimbabwe snaží o rozvíjení intenzivnější spolupráce se zeměmi Východu včetně Číny, Indie.

Viktoriiny vodopády - Hřmící kotel na Zambezi

Z turistického hlediska však má Zimbabwe rozhodně co nabídnout.Vždyť kdo by jen nechtěl vidět Viktoriiny vodopády na hranici se Zambií. Zpěněné vody řeky Zambezi tu s ohlušujícím rachotem padají do hloubky několika desítek metrů. Po světě jsou sice vodopády známé pod jménem uctívačů britskou královnu, v domácím jazyce je však nazývají - mosy-oa-Tunya. Znamená to něco jako hřmící kotel.
Mnohem výstižnější pojmenování pro jeden a půl kilometru širokou řeku, která se vlévá do skalního kaňonu, širokého nejednou jen padesát metrů. Ten nejnižší vodopád má přitom více než 70 metrů a ten nejvyšší až přes sto metrů. Pokud máte dostatečně nabité peněženky, můžete přes běsnící živel proletět v rogalu nebo helikoptéře, či dokonce skočit bungee jumping z mostu spojujícího Zimbabwe ze Zambií. To ale není všechno. V Mugabeho zemi máte možnost vidět množství úžasných národních parků, lvi, žirafy, hroši .A to vše za pětinu ceny než v sousední Botswaně. Celkově, v této zemi panuje pro turisty velmi příznivá finanční klima.Již na první pohled zaujmou návštěvníka všudypřítomné plakáty, kde se cizincům doporučuje vyměnit peníze v bance. V rozvojových zemích se jedná o zcela rozšířený trik. Důvěřiví turista už o několik minut přijde věci na kořen. Na první rušnější ulici vás přistaví množství jinak poctivých občanů s kalkulačkou a nabídkou mimořádně výhodné výměny peněz. Nejde o podvod. To si jen chtějí lidé v neskutečné inflaci trochu přilepšit. A tak, když neposlechnete výzvu vlády, ocitnete se ve skutečném cenovém ráji. Zimbabwe tak rozhodně není pouze zemí rozzuřených černochů. Většina z nich má totiž úplně jiné problémy. Přežít ze dne na den.Zimbabwe patří k jedné z mála zemí, kde dodnes žijí lidé na úrovní doby kamenné, tzv.. Křováci nebo Pygmejové. Jen pro osvěžení paměti, kdo by už dnes neznal sympatických malých mužů z komedie Bohové se zbláznili. Ano, těch, kteří více mľaskali než povídali, byli více žlutý než hnědý a pokud by vás chtěli poklepat po rameni potřebovali by trampolínu nebo skládací židli. Etnografie je považují za nejstarších obyvatel Afriky. Před stovkami let však byla tato zvláštní lidská rasa vytištěna černošským kmeny, zejména Bantunmi a později i bílými přistěhovalci.Na místech kde žili ale zanechali výtvarné památky velké hodnoty. Malby na skalních převisech jsou nejednou staré až deset tisíc let a na celém kontinentu nemají konkurenci, co se týče technického provedení. Nejznámější jsou v oblasti Matobo, v jižní Zimbabwe. Je zde i množství jeskyní, původně obývaných Křovák, přičemž k nejznámějším patří Nswatugi, Silozwane nebo Inanke. Mimo jiné je zde hrob Cecila Rodez, zakladatele Rhodézie, dnešního Zimbabwe.V roce 1888 byla severní Rhodesie dnešní Zambie a jižní Rhodesiednešní Zimbabwe prohlášeny za britskou sféru vlivu. Úřední název Rhodésie byl přijat v roce 1859 právě po slavném britském obchodníkovi a majiteli dolů. Vraťme se ale ke Křovákům. Posledních padesát tisíc příslušníků kdysi tak početného národa žije dnes většinou v poušti Kalahari v sousední Jihoafrické republice a Botswaně, pravděpodobně proto, že byli vytlačeni do nejnehostinějších částí pouště, kde se ani nedá pořádně žít, snad jen živořit.Kdo by si však myslel, že Zimbabwe bylo vždy domovem kočovných pastevců nebo vzrůstově malých lovců, bude překvapen. Už po dlouhá léta jsou záhadou pozůstatky tzv.. Velkého Zimbabwe. Přesněji řečeno, toto místo obklopují nezodpovězené otázky už pět set let zpět. Odkdy o něm slyšeli první Evropané - Portugalci. V roce 1522 v knize Da Asia napsal Portugalec Joao de Barros následující údaje: "Za touto zemí se ve vnitrozemí nachází obrovské království a uprostřed kraje plného zlatých dolů je velká pevnost, postavená z kamenů neobyčejných rozměrů". Není však jisté, zda Portugalci skutečně toto místo navštívili nebo jen čerpali zprávy od arabských a afrických obchodníků. Za objevitele tohoto místa je oficiálně považován německý dobrodruh Adam Renders z roku 1868.Žulové město, jak ho dnes nazývají vzniklo ale mnohem dříve, už v 12. století. A je postaveno skutečně s tak velkých kamenů? Ano. Vědci dokázali, že pod obrovskými kameny zapálili stavitelé oheň a rozpálené balvany pak oblievali studenou vodou. Kámen následkem prudkého ochlazení popuku a vznikly tak hladké kamenné desky, ze kterých se stavělo na sucho, bez vápna, cementu nebo jiné stavební hmoty. Ruiny se tak po příchodu Evropanů staly předmětem mnoha spekulací. Především bílí osadníci upírali původ tohoto místa Afričanům a vznikaly teorie o bájných dolech krále Šalamouna nebo o fénickém, římském, zda indickém původu. Až důkladně archeologické bádání dokázalo, že město postavili původní stavitelé, předkové dnešních obyvatel Zimbabwe.Dnešní pozůstatky města představují jen zlomek z bývalé rozlohy. V dobách největšího rozkvětu zde žilo až patnáct tisíc lidí. Kolem roku 1600 ale tato záhadná civilizace z neznámých důvodů zanikla. Velké Zimbabwe - Great Zimbabwe je tak dnes největší kamenný monument na africkém kontinentu s výjimkou egyptských památek. Zároveň patří k nejkrásnějším a mimořádně zachovaným ..